opÄ›t jsem si vylezla nahoru na soho, do fringe club café. má nejoblíbenÄ›jší kavárna v celém hong kongu. mají tam totiž jedno z lepších iced lemon tea ve mÄ›stÄ› a tak tam chodím speciálnÄ› na chlazený čaj. mám to docela daleko, ale i tak mÄ› to baví. ale bohužel galerie o patro níž byla zavÅ™ená – pÅ™ipravují tam výstavu s tématikou malého prince. možná se tam stavím jestli budu pÅ™es týden stíhat.
ale jinak je šílené vedro. už ve dvě jsem se vrátila domů, ačkoliv je tam to nejkrásnější počasí jaké existuje, ale šílené vedro. a zavřeli mi jedno knihupectví, kam jsem chodila docela často. jste mě měli vidět jak jsem se tam asi 10 minut snažila dostat no matter what, ale zablokovaly výtah aby nejezdil do druhého patra. knihkupectví totiž zabíralo celé patro.

včera jsme koupili další filmy. o zábavu mám rozhodně postaráno. taky jsem začala režírovat do formy eseje jednu hru o dvou podivných postavách jež je potkají na osamocené autobusové zastávce v sydney uprostřed noci. hodně zajímavý příběh. zejména proto, že jedna z postav má rasistický pohled na svět a ta druhá postava je mladý, nic netušící pákistánec. zítra bych měla vybrat scénu, kterou budu zpracovávat. možná vám odhalím konec této single act story.

myslela jsem na ten příběh. na to jak skončil.

seděla jsem v parku uprostřed města. mezi mrakodrapy, mezi palmami. zvuky se ozývaly se všech stran ale já je neslyšela. soustředila jsem se na sešit v černé vazbě. park byl nezvykle opuštěný, ale přesně to mi vyhovovalo. kromě těch dvou babiček, které jsem viděla přicházet už z dálky.

šly pomalu. držely se jedna druhé. občas se zastavily uprostřed cesty aby si na něco ukázaly. aby si odpočinuly. po necelých pěti minutách došly k nejbližší lavičce. sedly si. ten pohyb mě úplně ohromil. ve stejnou chvíli, stejným způsobem. působilo to jako kdyby ten pohyb měly nacvičený. noha přes nohu. plátěné tenisky.

a pak si začaly povídat. debatovat. slyšela jsem je hlasitě a jasně, a kdybych uměla čínsky možná bych jim rozuměla. zamyslela jsem se nad jejich příběhem. prožily si kulturní revoluci? měly nějakou rodinu? zbyl jim ještě někdo? v hlavě se mi začal odvíjet smutný příběh. takových jako ony bylo mnoho.
když jsem pak znovu vzhédla, už tam neseděly. nepochopím proč jim trvalo tak dlouho dostat se k lavičce, aby pak během několika desítek sekund dokázaly zmizet úplně.

zase přišel čas shrnout filmy posledních dnů.

driving miss daisy (1989) dir. bruce beresford. na tenhle film jsem se dívala ještě za bílého dne, což moc často nedělám. na filmy se většinou dívám v noci pro lepší atmosféru. ale tenhle film se přesně hodil uprostřed dne. krásný příběh o přátelství a vztazích mezi staršími lidmi. film se odehrává v 50. letech minulého století, takže i dozvídáme něco o černošské situaci v té době. ještě pořád nebyli oprávněni ke spoustě věcí. miluju přízvuk a styl řeči morgana freemana. jen za mluvení bych mu dala oskara. 100%

scarface (1983) dir. brian de palma. čekala jsem nÄ›co lepšího. čekala jsem film, který bude mít hlubší pointu. čekala jsem film, který bude o něčem. kamera dobrá. herci dobří. začátek příbÄ›hu dobrý. ale konec – tedy spíš, poslední dvÄ› a půl hodiny, dost o ničem. stoupání a stoupání aby mu pak doÅ¡lo, že vrchol je prázdný. film plný krve, drog a drzosti. jediná vÄ›c, která mi pÅ™iÅ¡la v celém filmu vymakaná byl al pacino s Å¡panÄ›lský přízvuk. dokonalost. existuje (bohužel) jen jeden jediný důvod proč se na film podívat a to ten, že je to legendární film (šňupací scéna bude možná důvodem). ale jinak se nic nestane pokud ho vynecháte. 75%

buena vista social club. (1999) dir. wim wenders. miluju filmy wim wenderse. miluju cubu a jejich hudbu. a samozřejmě buena vista social club. dokumentární film o hudebnících jež nikdy nedostali pořádnou šanci prorazit. až teď. nádherný film podle skutečnosti. podle kruté reality a krásy kubánské hudby. doporučuji úplně všem. bez ohledu na to jakou hudbu posloucháte nebo jaký styl filmu upřednostňujete. 100%

21 grams (2003) dir. alejandro gonzález inárritu. zvláštní dějová linka, která vyžaduje naprosté soustředění. jinak se ztratíte, stejně jako hlavní postavy. detailní pohled do lidských životů a tragédií. samozřejmě, komplikované lidské vztahy ale zároveň jakási jednoduchost a základní instinkt. ten vládne. tři lidské životy propletené takovým způsobem, že máte pocit, že celková váha příběhu musí být daleko těžší než pouhých dvacet jedna gramů. 95%

čtvrteční ráno. začínám opět jinak. všechna ta varování, kterých jsem si předtím nikdy nevšímala se ukázala být pravdivá.

už nechci nic. jen ranní kávu, nové fotografie, dobrou knihu a 21 gramů. líbí se mi to vysvětlení na konci, kterému stejně nevěřím, ale chtěla bych.

měla bych začít víc číst. the virgin suicides se nezdají být to pravé. film možná. something to think about.
už mě to přestalo bavit. ta nekonečná šaškárna.

ode dneška úplně minimalisticky. a možná vůbec.

už žádná cesta zpět. pro jedno použití.