předvečer. místo klimatizace jsem si otevřela okno. přes placebo slyším zvuky města. začíná se stmívat, skrz zeď cítím západ slunce. kdybych se trošku ohnula do boku, spatřila bych mizící slunce. temple street se začíná plnit a osvětlovat. miluju tuhle denní dobu. neexistuje nic kouzelnějšího než hlučné město těsně před tím než se úplně setmí. ani úsvit nemá takovou atmosféru.

kdybych měla o čem psát, nepsala bych o atmosféře města..

ale už teď si uvědomuji, že jednoho dne budu neskutečně ráda, že jsem si tohle někam poznamela. jakkoliv nedůležité se to teď zdá být. jednoho dne mi totiž tyhle západy slunce budou chybět.

původně jsem si myslela, že tenhle prodloužený víkend (pátek, sobota, neděle a pondělí) využiju nějak jinak než co jsem ho nakonec využila. včera jsem se dívala na různá videa a seriály, stahovala jsem hudbu a nedělala naprosto nic. pátek a sobotu už si nějak nevybavuji, a dneska jsem se velkou část dne učila chemii, která mě teď opravdu baví. v poslední době svůj čas taky trávím tím, že hledám různé střední i vysoké školy a dívám se na všechny možné obory a snažím se přijít na to co by mě mohlo v budoucnu bavit. je toho hodně, ale jaksi mi přijde, že v každém oboru vždycky najdu něco co mi zrovna nevyhovuje. a nebo nedokáži k danému oboru přiřadit profesi. ale v každém případě mi hodně pomohl tento web. ale mám jakousi jasnou představu a tím se řídím. zatím.

těším se na HK ART 08 ve čtvrtek a taky na new zealand film festival, který bude v hong kongu příští měsíc. a někde ve skrytu duše doufám, že se mi podaří dostat se do karlových varů tenhle rok. ale nemyslím si to.

těším se.

zrovna jsem si přistřihla vlasy o 0.5 centimetru. mám je dlouhý až do půly zad, suchý, ve spod kudrnatý. ideální vlasy na dredy. tak ještě rok. vám se to fakt nelíbí?

poslouchám michael franti. ekoaktivista, hippie. příjemná hudba. you can t bomb the world with peace. známý tím, že po světě chodí poslední pár let zásadně bos. nedávno natočil dokument v middle east, který zobrazuje bolest a trpení místních lidí. christ, it s been almost seven years. úplně cítím jak mě to strhává. v hloubi duše jsem hippie. dívám se na staré fotky mých rodičů a mám snad i pocit, že to mám dané v genech.

a zase jsem si vytvořila myspace account.

výmluva?

jídlo týdne: bílý jogurt. snědla jsem snad tři kila.

hudba týdne: buena vista social club. ještě pořád.

problém týdne: školství. ještě pořád.

kniha týdne: the story of psychology. zase jsem si uvědomila jak moc miluju řecko a jejich historii.

film týdne: nowhere in africa. další africký film. působivý film, v některých mi věcech tak blízký.

that s about it.

jubilejní stovka. to tu myslím ještě nebylo, vzhledem k tomu, že jsem všechny své ostatní archivy a zápisky smazala po každé, když jsem začala mít pocit, že je to k ničemu.

vrátila jsem se zpátky k pj harvey. v poslední době její hudba je přesně to co mi nejvíce vyhovuje. v poslední době se taky dost utápím v podivných myšlenkách. další rok a já ho pořád jen míjím na chodbě. vždycky jsem si myslela, že jsem jedna z těch, kteří s tím nikdy budou mít problémy. ale zdá se, že má přátelství s klukama mi stejně moc nepomohla. a zítra zase.

dodívala jsem se na čtyř dílný noble house. doporučuji všem, kteří by se chtěli alespoň na chvíli podívat do hong kongu a pak hlavně těm, kteří nemají dost pevné nervy na to aby četli knihu o 1300+ stránkách. it is worth a try.