Sobota odpoledne. První týden mám sebou. Tedy vlastnÄ› bych mÄ›la říct, první tÅ™i dny, protože včera – pátek – jsem to zátahla. Tímto zdravím Skalain. VlastnÄ› nezatáhla úplnÄ›, Å¡la jsem jen na tenis, protože v poslední dobÄ› jsem se nÄ›jak začala snažit vrátit se k tomu sportu co nejvíce. Tímto opÄ›t zdravím Skalain. A dneska bych mÄ›la učit, protože ve stÅ™edu mÄ› čeká velký test z chemie a velký je proto, že jsme dostali čtyÅ™ stránkový článek o Carbon dating a ten test může z čehokoliv co je v tom článku. Ale díky bohu je to taky open test, což znamená, že si ten článek a další poznámky, které si udÄ›lám, můžu vzít s sebou a použít to.

Dneska nemám v plánu skoro nic. Zajdu jen do Central Library podívat se na galerii, která je celá věnovaná Chorvatsku a taky musím odevzdat fotky do nového pasu. Už nemám moc prázdných stránek a volného místa. Večer možná zajdu do kina. Cokoliv. Potřebuju nějaký hodně dobrý víkend.

Oh man. Zítra zase do školy. Druhý semestr, nejhorší ze všech: celých jedenáct týdnů pekla. Suddenly už se tak netěším.

Nic méně včera jsme si udělali krásnou neděli na Stanley Market, na kterém jsem samozřejmě dlouhou dobu nebyla. Moc pocit, že pořád někam chodím, ale stejně jsem všude dlouhou dobu nebyla. Syndrom Hong Kongu? Seděli jsme na pláži až do úplného setmění, popíjeli víno, dělali si sendviče s mortadellou, máma se učila čínštinu a já italštinu. Taková normální rodinka.

A dneska nevím. Dneska nic. Poslední den vegetace. Stahuju hudbu, dívám se na filmy, pojídám borůvky (úplně hnusné) a čekám až nám přijede nová sedačka do obýváku. Úžasné.

Chtěla jsem psát o českých filmech, který jsem viděla na HKIFF. Celý týden jsem si sepisovala myšlenky a poznámky k jednotlivým filmům (Obsluhoval jsem anglického krále, Pelíšky, Musíme si pomáhat, Horem Pádem). Ale teď mi to přijde úplně zbytečné. Jednak ani jeden z filmů není novější tvorba a jednak je úplně jedno co si o tom myslím. Žiju někde úplně jinde. Nemám co říct, protože se na to úplně divám z jiného úhlu pohledu a téměř každý film ve mě jen potvrdil proč chci zůstat co nejdéle v Hong Kongu. Stejně tak si myslím připadal Martin, když se vrátil do Austrálie. Rozumím tomu více než dobře, ale všechno má asi své hranice. Tedy, ironicky, žádné hranice neexistujou. Jen existuje hranice, ve které si budu tvrdit a prosazovat to své. Ale už nechci. Vlastně už jsem tak trochu off-topic. Přála bych si kdybych tohle mohla vyjádřit lépe, bez toho aby to znělo, že proti někomu něco mám. Nemám nic proti nikomu. Asi jsem jen objevila (předtím potlačovaný) obdiv pro české filmy. To je asi tak všechno. Ale tu myšlenku za tím nemůžou pochopit úplně všichni, to mi došlo. Tedy možná ani já. Ale jak se dá pochopit svůj vlastní národ, když to nemáš k čemu porovnat? Tož otázka.

Pozítří končí Hong Kong International Film Festival. Zbývají mi ještě dva filmy. Zásadně jsem se rozhodla, že půjdu jen na ty české, protože celkový výběr moc zajímavý nebyl. Ale se vším všudy už jsem viděla čtyři české filmy. Příště toho snad bude víc, ale i tak jsem spokojená. Začala jsem si tak trošku plánoval cestu do Evropy v létě, hlavně, protože mám ještě dvě zkoušky na dodělání a pak taky proto, že bych chtěla zajít do Karlových Varů. Ale ze všeho nejvíc chci jet do Chorvatska. Je to zvláštní, já vím, ale občas mi to fakt chybí. Dneska je takový den. Hlavu mám plnou různých plánů, ani nevím odkud se berou.

Začala jsem se samoučit italštinu. Baví mě to, miluju ten jazyk a hlavně mi to přijde úplně jednoduché. Ještě kdybych se takhle rozjela s mandarínštinou (a nebo taky kantonštinou, je mi to celkem jedno) bylo by to úplně nejlepší. Fakt by to chtělo zapsat si hodiny. Ale na IB bych si to v životě nevybrala. To asi ne.

Nacházím se uprostřed takové zvláštní bloggerské krize. Ani nevím proč. Najednou jsem se na tenhle web začala dívat hrozně skepticky a vůbec mám pocit, že je to celý úplně na hovno. A tak jsem začala tady něco okolo hrabat a úplně zbytečně. Nic to nezmění, ani obsah, ani můj vlastní pocit. A nakonec jsem z toho všeho začala být tak vynervovaná, protože jsem zjistila, že v každým prohlížeči se mi ukazuje něco jiného. Před tím mě ani nenapadlo si to ověřit. Jestli to funguje ve Firefoxu na ostatní kašlu. Ale došlo mi, že je to blbost, tudíž jsem se pustila do opravování a zároveň jsem tak odstratila veškeré tabulky. Už to nevypadá jako kdybych si web dělala v excelu. Tedy na povrchu nic nepoznáte. Samozřejmě. Už je to tu všechno zpátky. A už na to nechci sahat, protože se mi z toho všeho dělá blivno. A ještě ke všemu se mi dneska nepodařilo sehnat lístky na Samotáře.

Vůbec, celý dnešní den byl úplně divný. Hodně pršelo. Ani jednou se nerozsvítilo slunce. To už jako kdyby neexistovalo. Došla jsem si akorát tak na kávu, nakoupit a po večeři jsem si pustila z nudy Miami. Někdy během týdne si už musím koupit Denny Crane. A docela se těším do školy. Jestli se tomu dá věřit.