Zvláštní film. Pravděpodobně jeden nejzvláštnějších filmů jaký znám. Dva paralelní světy. Mnoho efektů, snů. Dokonalé postavy s chybami. Místo počasí plyšové mraky a voda z celofánu. Občas to přípomínalo pohádku pro děti, kterou by žádné dítě nedokázalo pochopit. Podobné rekvizity jsem vídala v nepovedených divadelních představeních ve školce. Co je ale úplně nové je děj. Od začátku do konce nevíme, kterým směrem se bude děj odvíjet, ačkoliv předtucha happy-endu je nevyhnutelná. A tak nám to nedá a motáme se ve svých vlastních snech, zapomínajíc co je vlastně realita. Rozpoznat realitu od snů možná nedokážeme, ale skutečnou lásku a přátelství bychom poznali i ve snu. Ale o tom to není.

The Science of Sleep jsem viděla po té co jsem dopsala včerejší zápis. Přišlo mi to jako nějaký epilog ke všemu, přestože jsem tomu nerozuměla.

Je tu ticho. Nedá se říci, že by se v mém životě něco důležitého dělo. Za chvíli ukončím první ročník střední. Za chvíli bude rok s osmičkou na konci. Za chvíli mi bude 17. Za chvíli už tu vůbec nebudu. Všechno mi připadá tak nějak na obzoru, všechno je tak nějak blízko a přitom mám pocit, že čas pomalu a pak zas rychle. Neumím to vysvětlit. Čas mi neutíká v minutách, hodinách či dnech, ale v měsících a v rocích. Den mi uteče šíleně pomalu, protože z něj musím osm hodin prosedět ve škole, ale rok se svými 365. dny mi uběhně hrozně rychle. Je to efekt, který znám už delší dobu. Prakticky od té doby co sedím u počítače více než 5 hodin denně. Je to efekt zapomnění okolního světa. Nevím co to přesně je, ale je to zvláštní. Možná by se tímto dalo vysvětlit, proč mám déjà vu tak často. Občas mám problém sama se sebou. Se vším. Je to unavující. Ubíjející.

Zdál se mi sen, kde je celý svět úplně jiný. V pozadí mi zněla Regina Spektor, utíkala jsem lesem a z ničeho nic jsem se pak ocitla mezi mrakodrapy. Těsně před tím než jsem se probudila jsem se topila v hlubinách prehistorického oceánu. Surrealistické sny jsou ještě děsivější než ty, ve kterých vám někdo usekává hlavu. A do toho jsem se ještě četla neexistující deník mého kamaráda, ve kterém stálo, že mě nenávídí a kuje pikle na ukončení mých dnů. Lehce řečeno. V ústech mi vyschlo.

Minulou neděli jsem dostala Unplugged in New York ačkoliv by to mělo vyjít teprve až za několik dní. Radost se dostavila okamžitě, ale pak zase zmizela a já jsem se pořád nedostala k tomu abych se na to podívala. Proč, to nevím. Možná jsem to asi zas tolik nechtěla. Dneska je neděle, ale mě se pouze připomněla neděle jiná. Proč, to taky nevím. Ale souvislosti v tom samozřejmě vidím.

Lions for Lambs je zvláštní film. A Felicity obsahuje některé life lessons, o kterých snad vím až příliš. A to je snad jediný důvod proč jsem se na ten seriál dívala místo toho abych počítala příklady.

When your heart gets broken, you sort of start to see the cracks in everything. – Sally.

Tři filmy denně, tři knihy týdně, rock.. a budu si rochnit až do smrti. Parafráze na jeden citát. Dost dobře totiž vystihuje můj současný postoj k věcem. Když už jsme u toho, viděla jsem velmi inspirativní film Out of Africa. Afrika. Další z mnoha věcí, ke kterým mám zvláštním vztah. Možná bych to měla přidat na seznam. A nebo ne.

Včera jsem neúmyslně zatáhla školu. Připadám si taková celá rozlámaná, bolí mě hlava a v zádech mám nepříjemnej pocit, každých pět minut kýchnu a kávu jsem vyměnila za čaj. Neuvěřitelně se ochladilo (je 20 neuvěřitelných stupní Celsia!), pořád poprchává a fouká hnusný studený vítr. Tomu se říká rozmazlenost pod vlivem tropského podnebí. Ale faktem je, že se skutečně ochladilo. Nevymýšlím si to. Už je čas vytáhnout nějaký lehký svetr. (Třeba ten pruhovaný, červeno-černý co jsem si koupila minulý rok. Celkově je identický až na ty díry. Ty přijdou časem.)

Zápasím se školou a šíleným způsobem prohrávám. Nebaví mě to. Fyzicky je mi z toho zle. Možná bych si měla přeci jen najít práci jako uklízečka hotelů. Kruci.

PS. Kdyby snad někdo měl zájem tak tady je jeden úžasný koncert trvající téměř hodinu. Už vám je z toho blonďáka zle, že?

A Phere, přede mnou se budeš muset schovávat daleko lépe :)