Bylo půl druhé v noci když jsem konečně zmáčkla Off a vypnula tak DVD player, který se pomalu ale jistě začal přehřívat. Čtvrtá sezóna Alias skončila.. nečekaně. Prakticky už nevím co si o tom mám myslet, protože jsem kromě Alias v posledních týdnech neviděla nic jiného. Ani jeden film, nic. Divím se, že nemluvím ve zkratkách a nepoužívám výrazy jako comms nebo intel. A pořád tomu ještě není konec.

Poslouchám The Cure a mám docela dobrou náladu. Už mi není špatně, jen mě bolí hlava ale to není nic na co bych nebyla zvyklá. V liště tu mám kromě Total Commanderu, XY texťáků a otevřených složek, taky soubor s rozpracovaným reportem do science a taky jakési debatování do zítřejší angličtiny. Nic z toho se mi nechce. Škola mě nebaví a začínám to víc než nesnášet. Všechno. Nehorázně mi ty lidi lezou na nervy. Lidi ve třídě. Systém, způsob, témata, která probíráme. Všechno mi to připadá jako snůška blábolů k ničemu. Vzpomínám si ještě na prosinec, večer před zkouškou na tuhle školu. Byla jsem s lidma, kteří ve mě pozvedli náladu a optimismus. A tak jsem si také myslela, že tahle škola je přesně to co potřebuji a chci. Dnes ten pocit nechápu. Jak jsem si mohla myslet, že zrovna tahle škola a tenhle školní systém je to co já potřebuji pro vyjádření svých pocitů a názorů? Tady ani není prostor na něco takového. Nikdo se tě na nic neptá, nikoho nezajímá tvůj názor. Všichni jen chtěji přesný přepis z učebnic. A ten já jim prostě nedávám, tedy ne tak jak to chtějí. Vytištěné, fontem 12, mezery 2. Nic takového ode mně nedostanou.

Za rok si človÄ›k stihne zvyknout na život bez Å¡koly. Teď, když jsem zase zpátky, pÅ™ipadám si jako ve vÄ›zení. Přála bych si abych mÄ›la alespoň tu volnost, kdy jsem si ve Å¡kole mohla dÄ›lat co jsem chtÄ›la. V pÅ™eneseném slova smyslu. Chybí mi ten ruch v hodinách, doslova mi chybí ta chuÅ¥ znát a poznávat nové vÄ›ci – tohle se hluboce liší od výrazu učit se -.. chybí mi toho spousta. Mám skoro pocit, jako bych se v té Å¡kole ztrácela. Jako bych ztrácela samu sebe ve zmÄ›ti stejnÄ› vypadajících lidí, se kterýma nemám nic společného. A nikdy mít nebudu.

Skoro mám chuť zase dělat školu na dálku, i když je to hrozně náročné.