Čím bych dnes mohla začít? Začaly mi prázdniny, ale přesto mám pocit, že zítra budu muset zase vstávat brzo ráno. Přesto v při vzpomínce na dnešní ráno se musím pousmát nad svými geny (jsem z velké části po tátovi). Vstala jsem v sedm sedmnáct a na stanici jsem byla už před 7:45. Tudíž jsem přišla do školy moc brzo na to abych se měla důvod ohlížet na stanici Prince Edward. Ale bylo mi to jedno. Důležité bylo, že je poslední den prvího semestru.

(Právě mi odpadlo písmenko M na klávesnici. Už druhé. Jak se mění klávesnice na notebooku?)

Z prvního semestru na Australian International School Hong Kong mám divné pocity. Z části negativní. Ale tak úplnÄ›. Mají úplnÄ› jiný systém, na který jsem si ani teď skoro po dvou mÄ›sících nezvykla. Mám se vším vÅ¡udy devÄ›t pÅ™edmÄ›tů, ze kterých mÄ› pořádnÄ› baví dva. Nemám biologii, dÄ›jepis ani druhý jazyk (i když mohla jsem si vybrat mezi JaponÅ¡tinou, ČínÅ¡tinou a FrancouzÅ¡tinou – tell me, which one is the hardest, I’d like to know :)). Každý den mám do půl čtvrté (jednou týdnÄ› do půl tÅ™etí) a mezi hodinami nejsou pÅ™estávky – jen dvÄ› a to snack a lunch break, a oba trvají 45 minut. Jsem unavená z toho ničeho. PÅ™ijde mi, že je to vÅ¡echno tak lehké a jednoduché, ale ve skutečnosti nejsem schopná udÄ›lat cokoliv, protože mám ke vÅ¡emu takovou divnou nechuÅ¥ a pocit naprostého ztrácení času, že nejsem schopná podat výsledky jaké bych jindy (tÅ™eba) podala. A sere mÄ› to. Už rána se jen těším na to jak pojedu domů. Snad jen stanice Prince Edward je jediný svÄ›tlý bod na celém dni, ale ani to nÄ›kdy ne. Chybí mi dÄ›jepis. Jinak můj úplnÄ› nejoblíbenÄ›jší pÅ™edmÄ›t. Chybí mi literatura. A přála bych si abychom četli jinou povinnou četbu. NÄ›jakou, která by víc odpovídala mému vÄ›ku.

Příští týden budu psát asi dvÄ› essays. Na téma výše nejmenované povinné literatury a na téma floods in Australia (povodnÄ› v Austrálii). Nevím co mi (ne)vyhovuje víc. Zajímalo by mÄ›, jestli by nÄ›kdo v mé třídÄ› dokázal pÅ™ekousnout She’s Come Undone. To by teprve byla essay a analýza charakteru! Ale dobÅ™e. Jednoho dne se s tím smířím.

Teď však před sebou mám téměř tři týdny volna, které si hodlám užít maximálně. Na stole se mi nahromadily komínky s knihami, které chci přečíst a taky s DVD, které čekají až se na ně podívám s velkou mísou popcornu. A možná bych zašla do Hong Kong Film Archive.